Mák se objevuje v místních názvech. V České republice máme pět Makovů, Makalovy, Makolusky, Makarov, Maksičky, Makotřasy a vrch Maková hora.

Dále se vyskytuje v příjmeních: Mák, Makový, Makoš, Makovec, Makovička, Maksovský a Maksička.

Vyskytuje se i v různých slovních spojeních  a dokonce i  pranostikách:
„Bylo tam lidí jako máku.“
“Má prázdnou makovici.”
“Ani za mák.”
“Takový nebo makový.”
“Je-li na poli chrpa a mák, bude chleba jen tak tak.”
“Když kvetou boby, je nouze o chleby, když kvete mák, již ne tak.”

Hrdina pohádek, Český Honza odchází do světa s uzlíčkem makových buchet. Mák je součástí popěvků, písní, básní, říkanek. Původní česká kuchyně se bez něj neobejde. To platí pro celou slovanskou kuchyni, ale i kulturu. Největší a tradiční svátky, jako Vánoce a Velikonoce si většina Slovanů – Poláci, Ukrajinci, Bělorusové, částečně Slováci a další – nedokáží bez máku, bez makovce, představit. Česká republika, největší producent potravinářského máku na světě, tento vztah k makovým pokrmům má ve své kuchyni od pradávna– slavné švestkové knedlíky s mákem, nudle s mákem, škubánky čili šusterky, šiškys mákem, včetně domácích sladkostí, koláčů, buchet, frgálů. Mák se také stal běžným posypem bílého pečiva a náplní průmyslově připravovaných sladkých moučníků.