Kulturní mák je prastarou, historií opředenou, lidem velmi prospěšnou plodinou. Pro nezaměnitelnou chuť semen je užíván v potravinářství. Tkáně, hlavně makovic, produkují alkaloidy, které se po tisíciletí užívají pro tišení nejkrutějších bolestí. Trvale tak hrozí jeho zneužití narkomany. Proto v Evropě, rozhodně u nás v ČR, pěstujeme pouze bezpečné, neopiové máky. Česká republika se od roku 2006 stala největším producentem a vývozcem makového semene. K tomu pomohla zásadní změna pěstování vypracovaná Schreierem.

 

Mák setý, správněji spánkodárný (Papaver somniferum L.) pochází z východoasijského (Čína, Nepál) a předoasijského (Malá Asie, Zakavkazí, Írán, vysočiny Turkménie) génového centra (Schwanitz 1969).

V zemědělské polní praxi se využívá skoro výlučně jednoletý jarní, řidčeji i ozimý mák setý. Okrajově se pěstuje, spíše zkouší, vytrvalý mák listnatý, Papaver bracteatum (LINDL.).

Máky potravinářské v rámci skupiny máků olejných mají barvu semen bílou, žlutou, okrovou, růžovou, červenou, hnědou, stříbrošedou či šedou, nejčastěji však modrou, která nejvíce garantuje „makovou vůni a chuť“. Obsah morfinu v suché makovině (makovice s max. 15 cm stonku) se rámcově pohybuje od skoro nuly do asi 1 %, v ČR nejčastěji 0,3 – 0,7 %. Pro velkovýrobu s uplatněním herbicidů se nejvíce hodí modrosemenné slovenské odrůdy máku s obsahem morfinu kolem 0,4-0,6 % (např. Opal, Major, Maraton). V dodané makovině farmaceutický průmysl od roku 2007 požaduje alespoň 0,25 %, ovšem výhodné platby v ČR začínají až od 0,5 % a více morfinu.

 Máky průmyslové, zatím hlavně šedo – černo – a modrosemenné, které mají spolehlivě více než 1 % morfinu v suché makovině, často 1,5 – 2,5 %, jako u maďarské modrosemenné odrůdy Buddha. Na Tasmánii jsou v pěstování odrůdy máku setého s obsahy nad 3% morfinu, případně totéž, ale u nerizikového thebainu (odrůda Norman). Vedle morfinu a thebainu makovina obsahuje mnoho dalších alkaloidů, které se velmi liší podle odrůd (viz kap. 3 a 4). U těchto máků se získává hlavně morfin a thebain . Jejich souhrnná výměra – ovšem mimo thebainového typu z Tasmánie se užívají i pro produkci semene = sekundární produkt – se odhaduje pro rok 2009 asi na 140 tis. ha. Hlavně jde o Turecko: rok 2009 (70 tis. ha), Maďarsko (15,5 tis. ha), Tasmánii (22 tis. ha), Francii (10 tis. ha), Španělsko (11 tis. ha), Indii (11,3 tis. ha). Údaje se překrývají s pěstováním olejného typu. Thebainové typy se z dříve uvedené celkové výměry pěstují hlavně na Tasmánii (12 tis. ha), ve Francii (2,5 tis. ha), Španělsku (2,1 tis. ha).

Tento mák (je v tom ale i potravinářský mák) se používá pro extrakci alkaloidů – hlavně morfinu – z makoviny. Té se v roce 2007 zpracovalo ve světě celkem 42 tis. tun, hlavně v Turecku (22 tis.t), Francii (4,9 tis.t), Austrálii (4,8 tis.t), Španělsku (4 tis.t), Slovensku (3 tis.t), Maďarsku (2,6 tis.t, rok 2005), něco málo i ve Velké Británii a Jugoslávii. Mimo to se dle OSN (2009) extrahuje i makovina z thebainových máků v celkovém objemu 8,6 tis.tun (2007) a to v Austrálii (6,1 tis.t), Španělsku (1,4 tis.t), Francii (1,1 tis.t). Z alkaloidů se získává hlavně morfin – v roce 2007 252 tun, v r. 2009 odhad na 467 tun. Tato produkce (2007) záleží hlavně na USA (58,7 %), Evropě (24,2 %), Kanadě (5,8 %, a Austrálii (2,9 %). Dále se stále ve větším objemu produkuje kodein: rok 2007 asi 349 tun, z toho 23 % v Británii, 22 % v USA, 10,8 % ve Francii, 9,9 % v Íránu, 9,2 % v Austrálii a zbytek (vždy objemy po 2 – 4 %) v Maďarsku, Norsku, Japonsku, Číně a Indii. Thebain se produkuje v množství 110 tun (2007) až 248 tun (2009), z toho (2009) 70 % v Austrálii, 14,5 % ve Španělsku a 11,7 % ve Francii. Austrálie (2007) produkuje i oripavin: 7,7 tun a získávají se také polosyntetické alkaloidy. Například jde o dihydrokodein – rok 2007 cca 31,9 tun, z toho 36 % v Británii a 33 % v Japonsku.

Semeno olejného máku se užívá jako pochutina v potravinářství. Dříve se ze semene máku běžně, nyní výjimečně, lisoval sladký, voňavý vysychavý olej, který nahrazoval olej olivový. Suché, rozbité makovice – tzv. makovina (běžná produkce u kombajnové sklizně při výnosu semen 800 kg/ha je asi 400 kg/ha, při ruční sklizni cca 700 kg/ha) – se po výmlatu semen uplatňují ve farmaceutickém průmyslu, hlavně pro alkaloid morfin. S ohledem na genetický základ ozimosti se dají členit na:

– máky jarní: podle let z plochy máku celkem zaujímají cca 90 – 100 % výměry Od roku 2007 je jejich skoro veškerá výměra založená na trojici slovenských odrůd Major, Maraton a Opal. Pro výrobu osiva se někdy tyto odrůdy pěstují i z výsevů koncem září.

– máky ozimé: podle let činí jejich podíl na výměře máku 0 – 10 %, (např. v roce 2009 cca 3 %). Ozimost je geneticky podmíněná. Jsou typické bohatým ochlupením mladých listů a mléčnými skvrnami na nich. Při jarním výsevu dávají jen asi čtvrtinové výnosy semen. Od sezóny 2007/8 ozimům vládne odrůda Zeno 2002.

Podle otevírání makovic se mák člení na hleďák, který vytváří pod korunkou otvory. Z nich vypadávají semena (např. u máku vlčího). Pro velkovýrobní pěstování se hleďák nehodí. Jeho pěstovaným opakem je mák slepák bez otvůrků pod korunkou.

 

Historie

Doložené nálezy máku pochází z neolitu, mladší doby kamenné, hlavně v kolových stavbách předhůří Alp. Jsou datovány asi 2 tis. let př.n.l. Semena s velikostí 0,75-1 mm jsou počátkem přechodu mezi mákem štětinkatým (0,66-0,97 mm) a velkosemenným mákem setým (1,17-1,41 mm). Náš nejstarší nález máku pochází z Ostrova u Stříbra se stářím asi 2800 let, tedy z pozdní doby bronzové (Kohout 2007).

Podle Griffitha (1993) mák pěstovali 4 tis. let př.n.l. Summerové. Z té doby též pochází zmínka o používání šťávy z makovic. Mák nazývali Hul Gil – květina radosti (Nožina 2001). Staří Egypťané v XVIII. dynastii (asi 1550-1300 př.n.l.) měli nádoby ve tvaru makovic. V Turecku je mák tradiční rostlinou již od 3000 let př. Kr. Například města Konya a Afyon ve střední Anatólii (střední Turecko) jsou dokonce po máku pojmenována. Afyon znamená v překladu opium.

Mák se v Evropě nejen jako ozdoba předmětů i peněz zmiňuje už 1000 až 2500 let př. n.l. V 9. století př.n.l. Homér v Illyas a Odyssea básní o Helenině trójské směsi. Ta zřejmě pro obsah opia tlumila bolesti i sváry. Antické Řecko je všeobecně z pohledu máku – asi z doby 600 let př.n.l. – velmi poetické. Makovice jsou zde symbolem boha spánku Hypnose a jeho bratra Thanata – boha smrti. Jejich matkou je bohyně noci Nyx zobrazovaná s černými křídly a v ruce drží bílé dítě Hypnose, v druhé černého Thanata. Synem Hypnose je bůh snů Morfeus, který bývá zobrazován ověnčený makovicemi (Vlk 2008 – z různých zdrojů). Mák podle legendy lidem darovala bohyně Demeter (Gajdaš a kol. 2002). Současné řecké město Sikion se v 8. století př.n.l. nazývalo Makon, to je město máku. Odtud je i staré synonymum pro opium a to „mekonium“ s protibolestivými účinky. To uvádí v roce 460 př.n.l. Hippokrates. Způsob nařezávání makovic popsal na konci 4. století př.n.l. Theofrast. Lékař Herakmet z 3. století př.n.l. určil dávky opia podle nemocí.

Od 1. století př.n.l. se z Řecka opium dále šířilo do Malé Asie a získalo velký ekonomický význam. Po rozšíření arabského Kalifátu v VII. století se spolu s islámem šířilo opium a narkomanie. Vojáci místo vína dostávali opium.

Do Číny a Indie se podle Gajdaše a kol. (2002) opium rozšířilo později. O jeho léčebných účincích jsou zmínky od XII. století (podle jiných už od VIII. století). Narkomanie se ale šířila v Číně až od XVI. století. V roce 1644 zakázal čínský císař kouřit tabák. To uvolnilo cestu opiu. V roce 1729 císař Yung Cheng zakázal kouření i prodej opia. Postupně se tak zastavily jeho dovozy z Indie. Protože dovozy z britské Indie byly vázány na platby čínským stříbrem, Britanie v roce 1839-42 vyvolala 1. opiovou válku pro udržení vývozů opia. Do 2. opiové války 1856-60, kde Čína opět prohrála, se dále zapojila i Francie a USA. Kouření se legalizovalo, značně rozšířilo a opiová dýmka byla měřítkem úspěchu. Drogy se v Číně razantně postihují od počátku XX. století. Dnes (Vašák 2007 – os. sdělení) se v Číně nedá makové semeno koupit, ač se zdá, že mnoho lidí chuť máku zná. Pěstování je střeženo a je určeno na farmaceutickou produkci.

Opium bylo ve středověku v Evropě považováno za velké riziko. Do medicíny jej jako opiovou tinkturu vrátil Paracelsus (1527). Z opia a citrusové šťávy se vyráběly černé pilulky – tzv. kameny nesmrtelnosti. Botanik Linné popsal v roce 1753 Papaver somniferum. V roce 1803 či 1804 objevil německý lékárník Sertuner opiový alkaloid morfin a v roce 1816 jej získal v čistém stavu. Wood objevil možnost jeho aplikace injekční stříkačkou (1843). Anglický lékárník Sydenham rozpustil kolem roku 1850 opium v alkoholu a vzniklo laudanum Byl to módní nápoj bohémy a vyšší společnosti. Angličan Wright syntetizoval z morfinu heroin a ten byl od roku 1895 vyráběn jako lék. Dne 23.1.1912 byla ujednána „Mezinárodní opiová konvence“ proti narkotikům. V máku (celý rod Papaver) je dle Nováka a Phillipsona (1993) až 140 alkaloidů, v druhu Papaver somniferum L. jich bylo popsáno více než čtyřicet.

V Evropě se mák jako zahradní a okrasná plodina pěstuje od středověku. Vždy s oceněním jeho skvělých kulinářských – kuchyňských – vlastnostech, ale i s povědomím o narkotických účincích bílé latexové šťávy, co vytéká z makovic. Pěstoval se na úrodných, hnojem hnojených strukturních půdách jako okopanina: široké řádky kolem 45 cm, jednocení, okopávka, postupná ruční sklizeň a vyklepávání rozřezaných makovic. V zahradách takto přetrval v poměrně velkém rozsahu až asi do roku 1990. Od počátku XXI. století je jeho zahradní pěstování výjimkou. V sedmdesátých letech XX. století se v Československu začal pěstovat jako polní plodina v řádcích 125-250 mm širokých, bez jednocení, s odplevelením herbicidy a přímou kombajnovou sklizní spolu a nebo bez makoviny.

 

 

Český mák

 Mák je prastarou a trvale významnou českou plodinou. To dokládá název nejméně deseti českých obcí: Máme (v SR pouze Makov o.Čadca a Makovce o.Svidník) nejméně pět Makovů, dále Makalovy, Makolusky, Makarov, Maksičky, Makotřasy. Ale i příjmení: Mák, Makoš, Makovec, Makovička, Maksovský, Maksička a jiné. „Něčeho je jako máku“. Plod máku, botanicky tobolka, nazýváme speciálně: makovice. Po jejím vyprázdnění vznikne makovina.

Hrdina pohádek, Český Honza odchází do světa s uzlíčkem makových buchet. Mák je součástí popěvků, písní, básní, říkanek. Původní česká kuchyně se bez něj neobejde. To platí pro celou slovanskou kuchyni, ale i kulturu. Největší a tradiční svátky, jako Vánoce a Velikonoce si většina Slovanů – Poláci, Ukrajinci, Bělorusové, částečně Slováci a další – nedokáží bez máku, bez makovce, představit. Je paradoxem, že v Českých zemích, to je u největšího producenta potravinářského máku na světě, tento vztah k makovým pokrmům – slavné švestkové knedlíky s mákem, nudle s mákem, škubánky čili šusterky – včetně domácích sladkostí, koláčů, buchet, frgálů mizí. Jsou totiž náročné na přípravu jídel i mytí mlýnků. Obliba makových pokrmů ale zůstává, jen nejsou běžně dostupné. Mák se ale stal běžným kořením bílého pečiva a náplní průmyslově připravovaných sladkých moučníků.

Mák byl u nás až do XIX. století zahradní plodinou. Pěstoval se hlavně tzv. mák šerý (šedosemenný) – typu hleďáku. Dosud se pěstuje v Rakousku (odrůda Marianne). Přestože vypadával – sklízel se ale šetrně ručně probírkou – měl tu výhodu, že snášel i horší půdy a byl výnosnější než mák slepák (Kodym 1869). Později se mák dostal na pole, ale bylo jej nadále potřeba pěstovat v širokých řádcích, jednotit, okopávat a ručně probírkou sklízet. Po roce 1970 se zásluhou Schreiera (např. Schreier 1973) stal plně mechanizovanou plodinou. To znamená, že se pěstuje v úzkých řádcích 12,5 – 25 cm, přestal se jednotit, odplevelujeme jej herbicidy a sklízíme žacími mlátičkami. Původně bylo na 1 m2 asi 20 rostlin a na každé 3-5 makovic. Nyní to bývá 50 – 80 rostlin s 1-2 makovicemi na každé z nich.

Tento princip pěstování máku zůstává do současnosti. Po vzniku organizace Český mák, sdružení právnických a fyzických osob v roce 2001, se do pěstitelské technologie dostala řada nových vstupů. Hlavně šlo o zlepšení výběru herbicidů, zahájila se ochrana proti chorobám a škůdcům, moří se a kalibruje osivo, používají se stimulátory a listová hnojiva, máme možnost regulovat zrání a pozdní zaplevelení. Rozšířil se výběr odrůd včetně ozimých a sort s různým obsahem morfinu. Převládající se stala sklizeň máku s makovinou, neboť to snižuje sklizňové ztráty a snižuje poškození semen. Vedle obsahu kadmia v semeni se začíná hodnotit i obsah morfinu, který ulpívá na semeni, ale i množství volných mastných kyselin.

Ohromný nárůst ploch máku následoval po roce 1990 v důsledku orientace na tržní plodiny po velkém propadu živočišné výroby a tím i zrnin a pícnin. Po ovládnutí trhu máku ve světě a s nárůstem zájmu o mák hlavně v bohatnoucí Ruské federaci došlo od roku 2006 k růstu cen a dalším velkým přírůstkům výměry. Mák se po pšenici, ječmenu se sladem a řepce stal čtvrtou nejvýznamnější komoditou rostlinné výroby ČR z hlediska objemu tržeb za exportní produkci. Předstihl cukrovku, brambory, chmel, kukuřici atd. Z hlediska zisku byl v roce 2007 a pro většinu pěstitelů i v roce 2008 nejlepší ze všech významnějších plodin.

Vysoké farmářské ceny nad 4 €/kg na přelomu roku 2007 a 2008 obnovily produkci máku v Turecku a přispěly k jeho rozšíření v dalších zemích – Ukrajina, Maďarsko, Francie, Holandsko, Slovensko a jiné. Ceny se razantně snížily na asi 1€/kg, případně i méně od ledna 2009. I přes tuto mimořádnou turbulenci cen a konkurence je mák v ČR díky velkovýměrovému zemědělství, vysoké úrovni agronomické odbornosti, vhodnému klimatu a velmi rozsáhlému agronomickému výzkumu základní plodinou (také sladovnický ječmen, zčásti i hořčice) pro světový trh. Po cenové a odbytové krizi 2008/09 se sice jeho výměra sníží (odhad na 50 tis. ha), ale stále to bude s podílem kolem 2% z celkové plochy osevů největší koncentrace máku na světě.

Pokrok u máku v ČR šel cestou výrazného zjednodušení agrotechniky a rozšíření pěstování máku do všech oblastí ČR. Pěstitelská technologie máku se jako systém přizpůsobila obilovinám a řepce. Výnosy semen ale trvale stagnují, případně se snižují. Tento negativní vývoj se paradoxně pozitivně odráží ve vysoké ceně máku v porovnání např. s pšenicí. Ta stejně jako jiné obiloviny z hlediska cen výrazně doplácí na úspěšnou intenzifikaci – na vysoké výnosy zrna. Proto se dnes obilí stalo levnou surovinou a mák má povahu koření. Udržet tento paradox ale není v silách zemědělství ČR. Proto vedle důrazu na vysokou jakost, nízké náklady, ovládání světového trhu s mákem musíme trvale hledat možnosti růstu výnosů semen. Tedy hledat a využívat všechny dostupné intenzifikační prvky a vstupy.

 

Vývoj pěstování máku v ČR. Dle ČSÚ, poslední rok odhad spolku ČMM (*).

Období

1920 – 38

1946 – 70

1971 – 89

1990 – 00

2001- 07

2008

2015

2016

2017*

Skliz. plocha (tis. ha)

5,4–10,7

6,0–25,6

4,4-7,9

8,8–45,5

27,6-57,8

69,8

32,7

35,5

30

Výnos semen (t/ha)

0,68–1,01

0,36-0,77

0,24-1,04

0,43-1,13

0,51-0,90

0,71

0,82

0,82

 

Produkce semen (tis. t)

3,9-10,6

3,1-13,6

1,1-7,9

6,9-28,5

16,9-36,4

49,4

26,89

29,26

 

 

 

Zdroj a literatura – viz kniha Mák